I když vynechám tradiční novoroční koupání otužilců ve Vltavě, které je nám vteplesedílkům přinášeno veřejnoprávními jedničkami a nulami, a kterému z pohodlí domova nevěříme ani tu jedničku nad nulou, natož nulu pod vodou, pak ani jinak nejsem velký cachtal. Honzík mi připomněl jedno cachtání, které nám tenkrát skoro vyrazilo dech. Během našeho prvního setkání s Anglií se náš neohrožený vůdce onoho chladného dubnového rána vrhl do vln Atlantiku, aby z těch vln o pár okamžiků později zase vyběhl a jal se froté ručníkem masírovat svoji scvrklou modrou kůži. Nevysloužil si obdiv dívek, které dospávaly noční procházku po Hastings, ale posměch chlapců, kteří doháněli nikotinový dluh na balkónu hotelu, ze kterého náš nejmenovaný docent vyběhl.Je pravda, že od té doby upadlo v zapomnění mnoho dalších cachtání, která se odehrála na místech cachtání ne zrovna zaslíbených (pro pamětníky nabízím Jičín, plzeňského Masaryka, Prunéřov, Perštejn...). A možná i proto si myslím, že s Tebou bych se Honzíku zase někde vycachtal :)
Žádné komentáře:
Okomentovat