Bráchovi

Dlouho jsem seděl a přemýšlel o názvu. Baroko. Bezhlavá víra. Doma. Cestou v polích. Ale všechny ty pokusy byly ve srovnání s tím, co tenhle obraz představuje pro mě, pouhou banalitou. Je totiž o kořenech. O znovunalezení nikdy neztraceného. O lásce ke krajině. O všedním dni, který člověka plní radostí, dobrem, úlevou, odpočinkem. Je o sentimentu, který sám vyvolává. Je o prchlivci, který žije v nás. A je i o zapomnění. Lehounce rozechvívá struny, které naši předkové opatrně natáhli na mozolnatýma rukama opracované dřevo.

Ta fotka není bůhvíjaká, ale je ve mně už dávno. A možná je i v někom z vás...

Jak se jezdí na vodě

Jaromír rád zkouší nové věci. Má rád adrenalin, říká, že špetka vzrušení nikomu neuškodí. Možná i proto rád jezdí na své motorce po národním parku na Šumavě :) V Chorvatsku se rozhodl, že zkusí vodní lyže. Pro mě byl adrenalin už pohled na ceník, Jaromír to vzal z gruntu. Nikdy před tím na vodních lyžích nestál, nevěděl, co má dělat, a navíc když jsme vyrazili, tak mu řidič raketového člunu řekl, že má jen tři pokusy. A jak to dopadlo?

 

...ale silná vůle nakonec zvítězila. Bonusový čtvrtý pokus byl jak z partesu. Teda skoro :)

Konec plavecké sezóny

...no jo, je to fakt hrozný!

a ještě trocha vody

Dostal jsem k narozeninám krásný filtr. Je celý černý. Ale nedělá černé fotky (jen někdy a jen trochu :)) Díky němu mohu výrazně déle fotit - prodlužuje expoziční dobu desetinásobně. Chci se s ním skamarádit, takže aby věděl, že se s ním počítá, dávám sem první vlaštovku, kterou mi v Chorvatsku pomohl zachytit.

Ještě trochu vody

Království vody

Minulý týden jsme strávili s rodinou a přáteli na dovolené u moře plného jader. Abychom si nepřipálili mozky, vyráželi jsme na výlety a vždycky se alespoň na chvilku schovali ve stímu. Kdo kdy navštívil Chorvatsko, ví, že krajina je rozmanitá, ale oproti Čechám trošku smutná - suchá, vyprahlá, šedivá. Z hor, kde Santer připravil Rudého gentlemana o otce a sestru, se ovšem po vápencovém podloží po občasných deštích valí spousty vody. Tam, kde zpomalí, je oáza života.

Mezi dvěma světy

Když hoří les tak jak má

Já ti to táto nebudu opakovat. Když se podíváš tam co mám ten prst, třeba tu houbu taky najdeš.

Fakt, táto, tady opravdu něco hoří.

Když ten les je tak velkej... já se tu sám bojim...

...slyším houby růst!

...táta našel prašivku   :)))

a máma hříbečka :)

Motokáry v papírně

Pozval mě večer kamarád na motokáry, ale že jsem byl unaven, vyrazil jsem jen jako pasivák - ale aspoň s foťákem. I když... nevydržel jsem dlouho. Světlo bylo žalostný a energie prachmálo. Pár kousků z pár minut přesto dávám v plen.

...off!

...takhle to někdy dopadá. Teda někdy - docela často :) Fotek prázdných větviček, kytičky, do které tisícinu vteřiny před exponováním foukne vítr, úsměvu, který se promění v neurčitý škleb... tak takových fotek mívám plný šuplík. Většinou ho člověk naštvaně vysype. Někdy na jeho dně objeví perličku :)