Zobrazují se příspěvky se štítkemčechy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemčechy. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 30. září 2010

Pár pohledů zpoza Stříbra






...a nakonec i vítěz závodu, který aby si mohl užít společnosti spolujedoucích, musel některé o kolo dojet :) Zdeněk Štybar (nahoře i dole)

pondělí 27. září 2010

Trošku adrenalinu

...hlavně pro ty, kteří se budou snažit najít závodníky :) Byli jsme ve Stříbře s Jirkou a předháněli se, kdo udrží delší čas. Jestli to za to stálo, posuďte sami.





Stříbrská bahna

Kdo by to byl řekl, že ještě den předem svítilo sluníčko...




neděle 26. září 2010

Toi toi cup - zrychlíme

Ve Stříbře se dobře fotilo. Bylo pod mrakem, světlo rozptýlené všude bahno, závod měl šmrnc. Někteří jezdci byli neuvěřitelně rychlí :)






sobota 25. září 2010

Toi toi kap kap

Dnes se jel ve Stříbře domácí pohár v cyklokrosu - toi toi cup. Od dopoledne byla trať v permanenci, tréninky se střídaly s ostrými koly dětí, kadetů, juniorů (a také kadetek a juniorek!) a vrcholem byla samozřejmě soutěž elite, které se účastnil i místní rodák a poslední mistr světa Zdeněk Štybar. Celý den pršelo, takže cyklokros byl skutečně cyklokros a ne nějaké šudlání po louce za humny. Nafotil jsem hromadu fotek a musím říct, že foťáček zatěžkávací zkoušku v podobě vody ze všedch stran zvládl. Těmi nesmazanými vás teď budu na pokračování chvilku zásobovat.
Před polednem, kdy byla na trati drobotina (ovšem leckdy hodně odhodlaná), se počasí na chvilku ustrnulo a tak měli ti nejmenší alespoň trochu příznivější podmínky.






úterý 14. září 2010

Ranní česká krajina

Dnes bez povídání. Snad jen to, že někdy brzké vstávání přináší radost.




pondělí 6. září 2010

Bráchovi

Dlouho jsem seděl a přemýšlel o názvu. Baroko. Bezhlavá víra. Doma. Cestou v polích. Ale všechny ty pokusy byly ve srovnání s tím, co tenhle obraz představuje pro mě, pouhou banalitou. Je totiž o kořenech. O znovunalezení nikdy neztraceného. O lásce ke krajině. O všedním dni, který člověka plní radostí, dobrem, úlevou, odpočinkem. Je o sentimentu, který sám vyvolává. Je o prchlivci, který žije v nás. A je i o zapomnění. Lehounce rozechvívá struny, které naši předkové opatrně natáhli na mozolnatýma rukama opracované dřevo.
Ta fotka není bůhvíjaká, ale je ve mně už dávno. A možná je i v někom z vás...