...off!

...takhle to někdy dopadá. Teda někdy - docela často :) Fotek prázdných větviček, kytičky, do které tisícinu vteřiny před exponováním foukne vítr, úsměvu, který se promění v neurčitý škleb... tak takových fotek mívám plný šuplík. Většinou ho člověk naštvaně vysype. Někdy na jeho dně objeví perličku :)

Buckingham Palace

 

...je za stromem vpravo nahoře ;)

Birmingham živý

Budova obchodního domu Selfridges je jen částí nákupního centra Bullring, které v podstatě obklopuje kostel sv. Martina. Celé nákupní centrum je šílené, ale Kaplický mu dodal zvláštní šmrnc. Nejen zvenku, hlavně zevnitř je to úlet ;)

 

Londýn živý

Už jsem sem jednou posílal obrázky z mé oblíbené budovy v Londýně. Najdete je tady. Pokaždé jsem znovu a znovu fascinován nejen samotnou stavbou a dalšími obdobnými projekty v Londýně, ale především odvahou architektů a zadavatelů, jejich chutí ukázat světu něco nového a vírou, že jejich dílo časem umlčí místní záprtkářství.

Konzervativní monarchie - pcha! Volám PCHA! Jakýpak konzervatismus v zemi, kde prvně jezdilo metro, kde v muzeu zažijete na vlastní kůži zemětřesení, kde je postaveno stotřicetimetrové ruské kolo vprostřed starobylých památek, kde siluetu města tvoří Okurka, kde velectěná pojišťovna sídlí ve změti modrých trubek?! Volám třikrát PCHÁÁÁ! A mé nejmenší pch... (protože velké si nezaslouží) patří naší malé připosrané společnosti. Společnosti, kde největší rozruch budí Tančící dům (který je vlastně skoro obyčejný, při pohledu z protějšího břehu Vltavy jej musíte hledat, není ani tak výrazný, aby sám upoutal oko pozorovatele). Jak se má architektura vyvíjet, když jí nedáme prostor pro experimenty? Jak má celá společnost růst, když ji zakonzervujeme a nenecháme hledat nové cesty? Co budou obdivovat naše děti, když stavíme stále ty samé kostky?

Budova Bankside Power Station, Southworkské tepelné elektrárny, vyrostla v letech 1947-1963. Jako elektrárna zamořovala ovzduší v centru města až do roku 1981. Mimochodem, architektem téhle přísně technické budovy byl Sir Giles Gilbert Scott, ten samý, který stavěl katedrálu v Liverpoolu nebo jinou elektrárnu v Londýně - Battersea (pro fajnšmekry zajímavý odkaz tady). Elektrárna pak nevyužitá strašila v centru docela dlouho, až se jí radní (na popud reportéra BBC Gavina Stampa) rozhodli přestavět na - galerii! Ne zbourat, ale upravit na výstavní prostor! Díky takovému odvážnému rozhodnutí, které Londýn stálo 134 milionů liber, se může město chlubit jednou z nejbizarnějších světových galerií...

A přestavba? ...až pojedete někdy do Londýna, neváhejte se tam podívat. Nemusíte milovat moderní umění, ale běžte se podívat na to, jak se dá vypořádat se starou barabiznou.

 

office angels

věnováno Jednosýrovi ;)

Londýn královský

Přes všechnu modernu, kterou Londýn nabízí, si stále ještě - možná trochu křečovitě a natruc okolnímu světu  - nechává otevřený svůj krámek se starožitnostmi. Některé jsou kýčovité, jiné dávno vyšlé z módy, spousta z nich je pokryta vrstvou šedého prachu. Otřete-li ho, můžete nahlédnout o sto nebo i dvěstě let zpět, do doby skutečně imperiální, do doby holínek, šavlí a střapců na helmicích. Co v takovou chvíli působí nepatřičně nejsou kamenné tváře královské gardy, ale blýskání blesků kapesních fotoaparátů na naleštěných helmách, natažené ruce turistů oblečených do mikin s nápisem Manhattan a hřmění motorů nad hlavami přelétajících boeingů.

Nevím, jestli je britská monarchie schopna přežít jednadvacáté století, ale vím, že občas ofouknu zaprášený hřbet knihy třeba od Rudyarda Kiplinga, prsty pohladím mosaznou přesku a nechám se unést myšlenkami do doby, která už není.

Londýn klokotající

Při přechodu silnice...

...rozhlédni se nejvíce

...básnička věnována Honzíkovi L.

Londýn podvečerní

Londýn po turisticku

Sláva nazdar výletu, největší radost mám z toho, že s náma Ryanair praštil v Ruzyni o přistávací dráhu a ne třeba o náves v Uhříněvsi. Uběhlo to rychle a nebylo to tak strašný. Jsem hroznej cestovatel, v poslední době se mi na žádné výlety nechce. Celý den před odjezdem jsem nervózní a přemýšlím, jak se z toho vyvlíct. Fuj. Co by za to jiní dali. Ale já bych taky dal, jen nemít za zadkem ty muflony. Nebo skuruty. A nebo Radhošť, jak říkala paní Bešťáková v plzeňském podzemí. Ale dost řečí, jdeme na to - úroda fotek byla bohatá, začneme tím nejobyčejnějším, okem turisty.

Hledá se Londýn

V Londýně jsem byl snad tisíckrát. Není to vytahování se, je to povzdech. Pokaždé s sebou táhnu velehoru fotografického vybavení a čím dál tím častěji se vracím s méně obrázky, které bych považoval za něčím zajímavé. Bolí mě záda, spoušť mačkám s pocitem, že zdržuju skupinu, které bych se měl věnovat.
 

Čím jsem v Londýně častěji, tím je mi okoukanější. Mít tak čas! Být tu tak týden sám! Moci se zastavit a počkat si na světlo, najít si ten správný úhel, postavit si aparát na stativ...
 

Někdy se povede uloupit nečekaný záběr, detail, momentka. Ale je jich málo. Na to, aby člověk pronikl do života města, na to nestačí běžet po nábřeží Temže a rozhazovat rukama: vlevo Globe, vpravo lávka milénia, vlevo Tate Modern, za řekou Svatý Pavel...
 

V pátek letím znovu do toho rušného metropolis. Třeba budu mít chvilku pro sebe. Třeba budu mít trošku štěstí. Třeba najdu kousek Londýna.

Odpoledne s nepřítelem

Na zahradě u studní ve městečku Wells se sportovalo. Na pravém anglickém trávníku hráli praví angličtí gentlemani (a gentlewomanky) pravou anglickou hru kroket. Na chviličku se se mnou dal do řeči jeden z hráčů, který zrovna předal hru své partnerce. Milý postarší muž mě nadchl svým nadhledem, vstřícností, pozitivní náladou. Bylo vidět, že si to krásné odpoledne užívá. Nevadilo mu ani větší množství návštěvníků, kteří tu a tam pozorovali, co že to na té trávě ti bíle odění lidě dělají. Nakonec mi málem vyrazil dech, to když jsem se ho ptal, jestli jeho protihráči jsou jeho známí nebo přátelé a on s kamennou tváří pomalu odpověděl: přátelé? Ne, to jsou mí nejhorší nepřátelé...

 

V zahradách u tří studen

Wells, malé městečko v jihozápadní Anglii. Za gotickou katedrálou jsou ruiny biskupského paláce, které obklopují krásné zahrady. Vodou je zásobují tři silné prameny, které daly celému městu jméno.