Plzeňské ohníčky

Měl jsem velkou kliku. Jel jsem se do pivovaru podívat na oslavu Plzeňských, kteří si dodatečně dávali Ostravskou klobásu, ale rozhodl jsem se jet brzy domů, i kvůli tomu, že vlastní lenost mě přinutila jet autem a já si nemohl dát pivo. Ale cestou jsem si vzpomněl, že na Doubravce se schyluje k ohňostrojení. Nedalo mi to a vjel jsem pod Chlum do zákazu vjezdu dvou i jednostopých motorových vozidel, na vyhlídku, odkud je výhled na celou Plzeň. Přijel jsem, postavil stativ a ... během chvilky začalo jiskření.

Na Ká tour je důležité se zorientovat...

...ještě že máme tu techniku! ...zjistit dneska kde to jeden vlastně je... :)

Ká tour nejsou jen bycikly...

... ale i meziúkol, doplňková disciplína. Letos golf na profesionální úrovni!

Ranní česká krajina

Dnes bez povídání. Snad jen to, že někdy brzké vstávání přináší radost.

K293 tour 2010

Třiadvacet nadšených cyklistů se minulý víkend vydalo ze Žlutic jim neznámým směrem, aby změřilo síly, vytrvalost, bystrost ducha, prokázalo odvahu a načerpalo zážitky, na které se vždy vzpomíná celý další rok. Vyrazili na akci, která už se po šestnácté konala pod názvem K293 tour. Víkend vyšel nádherně - lepší počasí snad nebylo možné si přát. Zvláště s ohledem na to, že v pondělí klesla teplota o 5 stupňů a spustil se déšť.

Ze Žlutic vedla trasa přes kopce a údolí do Melchiorovy Huti, kam už ká tour před devíti lety směřovala, jenže cesta vedla jinudy, byla delší a úkoly, které účastníky cestou čekaly, byly jako každý rok těžší a vykutálenější. Všichni ale závod dokončili se ctí a s úsměvem. Třeba jako Luboš s Jakubem, kteří právě nechávají za zády Vladař, po jehož úbočí trasa vedla.

Během závodu se nejen šlapalo, ale řešily se úkoly a doplňovaly síly.

Ne vždy bylo jasné, kudy se vydat...

...a někdy byla cesta rovná a čistá.

Všichni dojeli zdárně do cíle. Jako družstvo číslo 4, vedené svým srdnatým kapitánem.

Barevná česká krajina

Bráchovi

Dlouho jsem seděl a přemýšlel o názvu. Baroko. Bezhlavá víra. Doma. Cestou v polích. Ale všechny ty pokusy byly ve srovnání s tím, co tenhle obraz představuje pro mě, pouhou banalitou. Je totiž o kořenech. O znovunalezení nikdy neztraceného. O lásce ke krajině. O všedním dni, který člověka plní radostí, dobrem, úlevou, odpočinkem. Je o sentimentu, který sám vyvolává. Je o prchlivci, který žije v nás. A je i o zapomnění. Lehounce rozechvívá struny, které naši předkové opatrně natáhli na mozolnatýma rukama opracované dřevo.

Ta fotka není bůhvíjaká, ale je ve mně už dávno. A možná je i v někom z vás...

Jak se jezdí na vodě

Jaromír rád zkouší nové věci. Má rád adrenalin, říká, že špetka vzrušení nikomu neuškodí. Možná i proto rád jezdí na své motorce po národním parku na Šumavě :) V Chorvatsku se rozhodl, že zkusí vodní lyže. Pro mě byl adrenalin už pohled na ceník, Jaromír to vzal z gruntu. Nikdy před tím na vodních lyžích nestál, nevěděl, co má dělat, a navíc když jsme vyrazili, tak mu řidič raketového člunu řekl, že má jen tři pokusy. A jak to dopadlo?

 

...ale silná vůle nakonec zvítězila. Bonusový čtvrtý pokus byl jak z partesu. Teda skoro :)

Konec plavecké sezóny

...no jo, je to fakt hrozný!

a ještě trocha vody

Dostal jsem k narozeninám krásný filtr. Je celý černý. Ale nedělá černé fotky (jen někdy a jen trochu :)) Díky němu mohu výrazně déle fotit - prodlužuje expoziční dobu desetinásobně. Chci se s ním skamarádit, takže aby věděl, že se s ním počítá, dávám sem první vlaštovku, kterou mi v Chorvatsku pomohl zachytit.