Tak mě to zítra zase čeká - konečně odjíždím do Anglie. Letos tedy teprve podruhé, je to trošku nezvyk :) Po letech strávených na nepohodlné přední sedačce luxusních zájezdových autobusů jsem dnes najednou přikován k počítači v kanceláři a každá příležitost vyjet do Bětčiny zahrádky mě vzrušuje víc a víc, skoro jako před mnoha lety.
Nikoho asi nemůže překvapit, že v programu zájezdu, který jsem dával dohromady a který budu průvodcovat, jsou šutry, šutry, a ještě pár kamenů. Prehistorie mi učarovala - a je to především díky Anglii. Kde jinde najdete tolik kamenných kruhů, stojících kamenů, solárních kalendářů, hrobek, zkrátka starých šutrů? Vlastně ano, víc než v Anglii jich najdete ve Skotsku. Se vzrušením vzpomínám na Orknejské ostrovy, kde jsem během své první návštěvy strávil skoro polovinu času uvnitř hrobek starých více než 5 000 let. Pamatuji si, jak jsem byl ohromen tím, že u jedné hrobky, do které se muselo lézt po čtyřech dlouhou vstupní pasáží, byla u vstupu schránka s velkou a nabitou baterkou. Nikdo neměl důvod ji nevrátit, věřím, že tam slouží dodnes. Jednou za čas ji místní farmář dobije...Nebo taková Hrobka orlů, do té se jezdí na vozíčku... ale o té třeba jindy.
Na skladbě programu toho zítřejšího zájezdu je vidět, jak jsem rafinovaný. Návštěvu Anglie začneme prohlídkou Stonehenge, nejznámějšího megalitu, místa, které zná každý a kam se každý touží podívat. Ale také místa, z něhož jsou mnozí zklamaní, místa, kterému turisté dávno ukradli veškeré kouzlo. Ale pozor, následuje návštěva Avebury, vesničky vrostlé do největšího kamenného kruhu v Anglii. Místa, kde se mezi tančícími kameny stojí ovce a kde návštěvníci úžasem oněmí. Kde boty smáčí ranní rosa a obalují ovčí hovínka. Už se na to těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat