Na zahradě u studní ve městečku Wells se sportovalo. Na pravém anglickém trávníku hráli praví angličtí gentlemani (a gentlewomanky) pravou anglickou hru kroket. Na chviličku se se mnou dal do řeči jeden z hráčů, který zrovna předal hru své partnerce. Milý postarší muž mě nadchl svým nadhledem, vstřícností, pozitivní náladou. Bylo vidět, že si to krásné odpoledne užívá. Nevadilo mu ani větší množství návštěvníků, kteří tu a tam pozorovali, co že to na té trávě ti bíle odění lidě dělají. Nakonec mi málem vyrazil dech, to když jsem se ho ptal, jestli jeho protihráči jsou jeho známí nebo přátelé a on s kamennou tváří pomalu odpověděl: přátelé? Ne, to jsou mí nejhorší nepřátelé...
Při hře je přeci každý nepřítel nebo ne? :-) Ari
OdpovědětVymazatSoupeř nebo nepřítel, padouch nebo hrdina... hlavně že s hvizdem rozhodčího (tady spíš s hvizdem konvice v 17:00) je nepřátelství dávnou minulostí...
OdpovědětVymazat